Gramotnost

Definice gramotnosti podle UNESCO ústavu pro statistiku je následující:

„Gramotnost je schopnost identifikovat, chápat, interpretovat, tvořit, komunikovat a počítat s použitím tištěných a psaných materiálů v různých kontextech. Gramotnost zahrnuje kontinuální učení, které jednotlivcům umožňuje dosahovat jejich cílů, rozvíjet jejich znalosti a potenciál a plně se zapojit do života komunity a širší společnosti. Obecně gramotnost zahrnuje také matematickou gramotnost, schopnost provádět jednoduché aritmetické výpočty. Pojem gramotnosti lze odlišit od způsobů jejího kvantifikování, jako je míra gramotnosti a funkční gramotnost.”[1]

[1] http://uis.unesco.org/en/glossary-term/literacy

Statistiky v Evropě

Podle UNESCO je na světě stále 781 milionů negramotných[1] a skoro 75 milionů dospělých žijících v EU nemá základní dovednosti čtení a psaní.[2]

Evropa trvale vykazuje vysokou míru gramotnosti, přestože údaje z průzkumu veřejného mínění v EU ukazují, že dospělých (25-64 let), kteří nedokončili základní školu, je přibližně 51,5 milionu. Vzdělanostní profil migrantů žijících v evropských státech ukazuje, že jejich počet je vyšší ve srovnání s dospělými narozenými v dané zemi. 34,1 % ve skupině migrantů narozených mimo zemi oproti 19,6 % mezi dospělými z majority.

Tento model je výraznější v Belgii, Německu, Řecku, Francii, Slovinsku, Švédsku a Švýcarsku, kde se liší o více než 15 procent. V některých evropských zemích (členské státy EU i země mimo EU) se více než 50 % všech dospělých s nízkou úrovní dosaženého vzdělání narodilo v cizí zemi.

[1] https://en.unesco.org/gem-report/there-are-still-781-million-illiterate-adults

[2] https://eaea.org/our-work/projects3/elinet-european-literacy-policy-network/

Naučit se číst a psát v dospělosti – Základní gramotnost

Migranti, kteří se přestěhují do nové země, ztrácejí své dosavadní výsadní postavení v psaní a čtení. Jejich dřívější dovednosti například v jazyce spojeném s určitou profesí nebo náboženským kontextem ztrácejí svou hodnotu a přestávají být pro jednotlivce stejným zdrojem. Dokonce i jedinci bez předchozího vzdělání měli přístup k oblastem, kde se písmo používá k různým účelům způsobem, který již v jejich nové zemi není považován za prostředek. Např. prodej zeleniny na trhu v Kábulu zahrnuje řadu písemných jazykových situací, které od jedince vyžadují řadu dovedností, které však v obchodě s potravinami v nové zemi již nejsou potřebné, a tudíž nejsou zdrojem.

Naučit se v dospělosti číst a psát v novém jazyce je náročná výzva. Pro ty, kteří dosud neměli příležitost naučit se číst a psát ve svém mateřském jazyce, je to ještě větší výzva. Naučit se číst a psát je abstraktní situace a lidé ve většině případů potřebují nějakou formu organizované podpory, například prostřednictvím formálního vzdělávání. Velký význam budou mít všechny předchozí zkušenosti, které již jedinec má z používání písma ve svém dřívějším sociálním a profesním životě. Dospělí si s sebou přinášejí různé druhy znalostí a vysoce rozvinuté kognitivní schopnosti, což znamená, že mají jiné vědomí než dítě, pokud jde o učení se novým věcem. Ve srovnání s dítětem mohou plnit náročnější úkoly, jako je učení se čtení a psaní. Dospělý člověk dokáže snadněji vidět různé druhy souvislostí, plánovat a procvičovat určitou dovednost, aby dosáhl svých cílů.

Při rozvoji gramotnosti je důležité vytvářet takové situace, které navazují na předchozí znalosti a dovednosti jednotlivce v oblasti čtení a psaní. Výuka základních gramotností by měla být úzce propojena s každodenními potřebami jednotlivců, aby jim poskytla příležitost rozvíjet dovednosti, které v každodenním životě potřebují, a motivovala je k investování velkého množství času a nasazení.[1]

[1] https://www.skolverket.se/download/18.6bfaca41169863e6a65c736/1553967158193/pdf3723.pdf

Jak učit negramotné dospělé

Lektorka a autorka Margareta Mörling má dlouholeté zkušenosti s výukou negramotných a napsala řadu učebnic k tomuto tématu. Zastává názor, že odborníci musí výuku stavět na jednotlivcích a jejich předchozích zkušenostech a znalostech, protože nikdo není stejný. Negramotní nikdy nic nečetli, což znamená, že jejich vnímání reality je založeno pouze na jejich vlastních zkušenostech. To vede k tomu, že často interpretují život z konkrétní perspektivy a potíž pak nastává při transformaci konkrétního do abstraktního. Dále říká, že při budování jazyka musí být zachována kontinuita. Z hlediska obsahu i přístupu je důležité, aby se jedinec v jednotlivých momentech poznával. Výuka musí být strukturovaná a musí mít přiměřenou variabilitu. Pokyny mohou být pro cílovou skupinu velmi obtížně srozumitelné, proto je třeba u každého úkolu konkrétně ukázat, jak se má provést, aby bylo jasné, co se od studentů očekává. Motivace je rozhodujícím faktorem pro to, aby se jedinec učil. Jedinec musí pochopit, proč jsou pro něj dovednosti čtení a psaní důležité. Musí vidět, že mají přímý užitek z toho, co se učí.[1]

[1] Mörling, Margareta, Stockholm (2007). Att undervisa analfabeter. Bokförlaget Natur & Kultur

Tipy a nápady zkušené lektorky z Vetlanda Lärcentrum

Anette Carlson má dlouholeté zkušenosti s prací s negramotnými dospělými. Říká, že jednou z nejdůležitějších věcí je myslet na to, že pracujeme s dospělými. Nikdy bychom s nimi neměli jednat jako s dětmi nebo používat materiály určené dětem. Podstatné je navázat vztah s dospělými a pracovat s materiály, které jsou pro ně relevantní. Například letáky, dopisy nebo informace, které dostávají poštou.

Anette Carlson tvrdí, že každá lekce by měla mít jasnou strukturu. Jednotlivec musí vědět, co si bude dnes procvičovat a v jakém pořadí, protože není zvyklý na školní a výukovou zkušenost a situaci. Musí vědět, že učitel má plán. K usnadnění porozumění lektorka používá hodně obrazové podpory, včetně různých obrázků k poslechům, čtení, mluvení a psaní.

Jak začít číst – zkušenosti Anette Carlson

„Vždy začínáme samohláskou. Ve švédštině je to A a pak následuje O. Pak pokračujeme souhláskami a ve švédštině jsou to S, R, M a L. Nezačínáme tím, že písmeno ukážeme, vždy o něm nejdříve mluvíme. Nejdůležitější je zvuk. Vědět, jak se jednotlivá písmena jmenují, není pro učení čtení důležité, jen to komplikuje situaci při učení, proto abecedu neprocvičujeme.

Jednotlivci poslouchají a napodobují, dokud si neosvojí zvuk hlásky. Pak jim písmeno ukážu a později si procvičí jeho psaní. Potom, co se jedinec naučí jak zvuk, tak to, jak písmeno vypadá, s ním pracujeme různými způsoby. Například pracujeme s texty nebo znaky, abychom zjistili, zda jedinec písmeno pozná. Pracujeme také s materiálem zvaným Fonomix, který obsahuje různé obrázky úst. Obrázky, které ukazují, jak písmeno vypadá, jak mají být ústa tvarována a o jaké slovo se jedná.”

Níže je uveden příklad:

„Když se jedinec naučí hlásku/písmeno, pokračujeme další hláskou a pracujeme s ní podobně, dokud nedokážeme spojit dvě hlásky dohromady, např. SO, OS, LO, AL. Když má dostatečné znalosti a dokáže dát dohromady dvě hlásky/písmena, pokračujeme ve slovech, která obsahují tři hlásky/písmena, např. ROS, SOL a SAL.

Podobně například pracujeme při výuce různých barev. Posloucháme slovo. Jak zní? Jsou ve slově různé hlásky? Podíváme se na obrázek barvy a napodobíme její zvuk. Je důležité, aby studenti uměli slovo vyslovit dříve, než ho uvidí napsané. Pak barvu napíšeme a přečteme. Opakujeme různými způsoby a klademe si otázky. Jaká je to barva?

Velmi důležité je proces neuspěchat a být trpělivý. Každý krok musí být upevněn, než začneme nový. Je důležité vracet se k tomu, co jste se naučili a opakovat. Jednotlivé výukové situace obměňujte, protože každý jedinec se učí jiným způsobem. Je důležité být trpělivý a nespěchat to. Nepracujte příliš dlouho se stejnými kroky, tito jedinci mají často omezenou pracovní paměť, protože nejsou zvyklí na situace učení. Nesmí to být stresující! Rozdělte lekci na různé části a dělejte mezi nimi něco úplně jiného, například gymnastiku nebo poslech hudby v rámci přestávky.“

Mapovací model

Následující mapovací model se již řadu let používá při výuce negramotných ve vzdělávání dospělých ve švédském městě Vetlanda. Účelem tohoto dotazníku je, aby odborník získal poznatky o jednotlivci a mohl ho podpořit v jeho jazykovém rozvoji, a tím zvýšit možnosti daného jednotlivce naučit se jazyk.

1. Z jaké země pocházíte? Kde jste žil/a? V menší vesnici nebo ve větším městě?
2. Žil/a jste v jiných zemích? Jak dlouho?
3. Nyní žijete v XXXXXX. Jak dlouho zde žijete? Žijete s rodinou, s přáteli nebo sám?
4. Pokud má dotyčná osoba děti: Jak staré jsou vaše děti? Chodí do školky/školy/střední školy?

5. Jakými jazyky jste v dětství mluvili doma s rodiči?
6. Umíte ještě nějaké další jazyky? Kdy / jak jste se je naučil/a?
7. Umíte číst a psát ve svém mateřském jazyce? V jiném jazyce?
8. Jaká abeceda se v daném jazyce (jazycích) používá?
9. Chcete se naučit číst a psát ve svém mateřském jazyce (může to být pro studium nového jazyka důležité)?

10. Navštěvoval/a jste školu? Kolik let?
11. O jakou školu se jednalo (náboženská, státní)? Kdo ve škole vyučoval?
12. Jaké předměty se ve škole učily? Měl/a jste jednoho či vice učitelů?
13. Co nejdůležitějšího jste se ve škole naučili?
14. Učili jste se již dříve jazyky (jazyk země, ve které se dotyčný nachází)? Kde a jak?

15. Jaký druh práce jste vykonával/a v místě dřívějšího bydliště? (Ptejte se na práci v domácnosti, na farmě, se zvířaty, při prodeji atd.)
16. Pracoval/a jste nebo jste vykonával/a praxi v zemi, kde žijete v současnosti? Jak jste se domlouval/a se svými spolupracovníky?
17. Znáte někoho, kdo pracuje v XXXXXX (aktuální země)?
18. Jaké máte pracovní plány do budoucna? O co se zajímáte? Jaké máte zkušenosti? O čem se chcete dozvědět více?

19. Jak postupujete, když si musíte něco důležitého zapamatovat? Například termín schůzky, nebo když vám lékař řekne, že si máte vzít léky v určitý čas?
20. Jak jste se naučili věci, jako jsou například jména a písničky? Zákony a předpisy? Slova ve švédštině?
21. Jak potupujete, když potřebujete zjistit něco důležitého?
22. Vzpomenete si, kdy jste se naučili něco obtížného? Jak vám to tehdy šlo?